OST: Rango a Králova řeč

Recenze nejzajímavějších březnových soundtracků servíruje naše hudební posila Lukáš Masner.

Králova řeč

Autor: Alexandre Desplat
Stopáž: 44:50
K nepřeslechnutí: Lionel And Bertie, My Kingdom, My Rules, Queen Elizabeth

O tom, že drama Králova řeč bezezbytku naplňuje schéma a představu oscarového filmu se hovořilo ještě dlouho před vlastním udílením cen. Nejinak se má věc i s hudebním doprovodem, za nimž stojí francouzský skladatel Alexandre Desplat (Muž ve stínu, Harry Potter a Relikvie smrti). Ovšem zatímco v hlavních kategoriích uspěl snímek takřka bez výjimky, Desplatova hudba zůstala ve stínu méně klasického, převážně elektronického soundtracku k filmu o zakladatelích Facebooku The Social Network. Jaký kontrast mezi Reznorovým moderním hudebním doprovodem a Desplatovou komorní, v mnoha ohledech velmi konzervativní hudbou, navíc střiženou přesně ve stylu, který je pro tohoto skladatele výstižný.

Nečekejte velké emoce ani vyloženou dramatičnost, Desplatova hudba je po většinu času „tichá“, výrazově jednoduchá, ve výsledku však naprosto přesná a vystihující podstatu filmu. Skladatel si vystačil s jednoduchou instrumentací (převážně klavír, smyčce, příležitostně pak flétna) a obratně střídá dvě hudební roviny: dvojí poetiku, která je analogická k vlastnímu způsobu vyprávění. První z nich je hravá, rozvernější poloha (The King´s Speech – Bertie se zbavuje koktání, učí se hovořit na úrovni hodné panovníka), druhá pak výrazově hlubší, tudíž i podstatně truchlivější (Lionel and Bertie, The King Is Dead). Je v ní reflektován především chod dějin, hrozba nastupující války, ale i osobní problémy krále Jiřího VI, jeho slabosti a konflikty. Kromě původní Desplatovy hudby obsahuje soundtrack i dvě klasické skladby od Ludwiga van Beethovena, přičemž králova závěrečná řeč za doprovodu Symfonie č. 7 budiž důkazem přesného skloubení hudby, obrazu a střihu.

Ve své nenápadnosti jde o půvabný a stylově sevřený soundtrack, prostý jakýchkoliv nadbytečných efektů či povrchnosti. Králova řeč je dílo, které divákovi, resp. posluchačovi záměrně nepodsouvá hluboké emoce, ani po vzoru hollywoodských postupů nemanipuluje, neusměrňuje v citovém rozpoložení. Naopak, Desplatova hudba (jinak velmi příjemně poslouchatelná) je na úrovni pocitů otevřena jakékoliv interpretaci; dokáže působit jak melancholickým, tak vnitřně dramatickým dojmem. Místy zase soundtrack baví svou hravostí (především klavírní party), nicméně vše je sladěno do harmonického celku. Autor nesahá k expresivnímu výrazu či nadbytečnému patosu, ale s vkusem a grácií sobě vlastní ilustruje komorní příběh na pozadí dramatických událostí. Motivicky méně košatý, nicméně líbivý soundtrack zaujme především na soustředěný poslech, avšak může posloužit i jako příjemná hudební kulisa. Ani v jednom případě však hudba nepolevuje z kvalitativní náročnosti.         

Hodnocení: 8/10

Seznam skladeb:
1. Lionel And Bertie (2:10)
2. The King’s Speech (3:54)
3. My Kingdom, My Rules (2:51)
4. The King Is Dead (2:06)
5. Memories Of Childhood (3:36)
6. King George VI (3:05)
7. The Royal Household (1:43)
8. Queen Elizabeth (3:35)
9. Fear And Suspicion (3:24)
10. The Rehearsal (1:42)
11. The Threat Of War (3:56)
12. Speaking Unto Nations (Beethoven Symphony No. 7 – II) (5:02)
13. Epilogue (Beethoven Piano Concerto No. 5 “Emperor“ – II) (3:56)

Rango

Autor: Hans Zimmer
Stopáž: 34:54
K nepřeslechnutí: Rango Suite, We Ride, Really!, Rango Returns, Rango and Beans, Bats

Čas od času se asi každý posluchač zamyslí nad tím, komu je vlastně určen samostatný filmový soundtrack? Jaký smysl má hudební doprovod ve chvíli, kdy je izolovaný, napevno oddělený od  svého základu, totiž od filmu? Opomeneme-li aspekty propagační, lze argumentovat tím, že hudba přesáhla vlastní film a obstojí proto i na samotný poslech, případně jí nosíme jako vzpomínku na konkrétní film. Soundtrack k animovanému snímku Rango „naneštěstí“ spadá spíše do třetí skupiny – totiž jako upomínka na konkrétní film, ilustrativní dílo bez vyšších ambicí a přesahu. Kvality Zimmerova hudebního doprovodu ve filmu jsou neoddiskutovatelné, stejně tak schopnosti samotného skladatele na poli hudby pro animovaný film, kde si získal patřičný respekt za Oscary ověnčeného Lvího krále či Prince Egyptského. Zatímco výše uvedená díla si zakládají na hudební „dospělosti“ a stylové kompaktnosti, méně už na komediální složce, Rango se naopak vyznačuje poněkud roztříštěnou kompozicí plnou humorných citací a parodické nadsázky. Soundtrack proto docení spíše posluchač znalý filmu, který si pod rozpustilými hudebními frázemi dozajista vybaví konkrétní scény a filmové gagy. Izolované hudbě však větší soudržnost chybí.

Na první poslech je zcela jasné, že Zimmerovým hlavním inspiračním zdrojem byla hudba pro italské spaghetti-westerny – pochopitelně nejvíce patrný zůstává vliv Ennia Morriconeho a jeho Tenkrát na západě (Rango Returns). Identické je proto nejen nástrojové obsazení (banjo, elektrické kytary, sborový zpěv), ale především zpěvné a pronikavě melodie – navíc vyšperkované o nezaměnitelný patos (Rango Suite, Name’s Rango). Soundtrackem se navzájem prolíná typicky westernová hudba s hudbou mexickou, takže místy, když zvuk všech nástrojů vygraduje k samotnému vrcholu melodie, dosahuje soundtrack takřka euforických účinků (We Ride, Really!). V kontrastu pak stojí kupříkladu nezvykle „melancholická“ skladba Rango And Beans, v níž je ústřední motiv zahrán ve zjednodušené verzi pouze na akustickou kytaru, což mu propůjčuje zcela nový odstín. Jindy autoři pobaví své posluchače míšením nejrůznějších hudebních vlivů do jedné komické melodie – viz Wagnerova Valkýra prolnutá se Straussovým valčíkem a typicky zimmerovskými momenty ve skladbě Bats. Svěží součástí soundtracku je i několik zpívaných skladeb – ať už v rytmu flamenca (Lizard For Lunch) nebo jako posmutnělá balada La Muerte a Llegado. 

Celkově vzato spousta dobrých hudebních nápadů, navíc v temperamentním podání, kterým však ubližuje struktura alba a rozdělení do dvaceti velmi krátkých skladeb. Sebelepší motiv tak nedokáže plně gradovat, dosáhnout úctyhodného vývoje a dramatického oblouku. Absentuje větší sevřenost, díky níž by posluchač měl příležitost vychutnat si celistvější hudební příběh. Nepomáhají v tomto ohledu ani vložené dialogy z filmu, které se v daný okamžik snaží nadbíhat celkové nadsázce a odlehčenému tónu. Škoda, obzvlášť když hned druhá skladba (Rango Suite) představuje Zimmerův potenciál v plné síle – ústřední motiv hraný nejprve na syrinx a banjo si postupně přebírají další nástroje a vše pozvolna vyústí v okázalý závěr hodný westernové tradice. Zábavný soundtrack, který v důsledku působí poněkud fragmentárně a nejlépe funguje v rovině parodické jako ohlédnutí za historií spaghetti-westernů.  

Hodnocení: 6/10

seznam skladeb:
1. Welcome Amigo (1:08)
2. Rango Suite (6:00)
3. Certain Demise (0:26)
4. Medley: It’s a Metaphor/Forkboy (0:45)
5. Welcome to Dirt (1:01)
6. Name’s Rango (1:34)
7. Lizard For Lunch (1:28)
8. Stuck in Guacamole (0:23)
9. Underground (3:20)
10. We Ride, Really! (0:53)
11. Rango and Beans (1:07)
12. Medley: Bats/Rango Theme/Ride of the Valkyries/And Der Schon Blauen Donau, Op. 314 (4:31)
13. The Bank’s Been Robbed (0:24)
14. Rango Returns (1:18)
15. La Muerte a Llegado (0:47)
16. It’s a Miracle (2:00)
17. El Canelo (0:46)
18. The Sunset Shot (0:56)
19. Walk Don’t Rango (2:50)
20. Rango Theme Song (3:28)

Za měsíc očekávajte zevrubné recenze dalších dvou kousků.