OST: Balet a kovbojové

Chvilku to sice trvalo, ale povedlo se. Imf už soundtrackovou rubriku nestíhá, a tak před pár měsíci vyhlásil do světa, že by rád předal rubriku někomu, kdo bude mít na psaní o filmové hudbě víc času. Na MovieZone přišla celkem slušná řádka textů, ale ty nejlepší nám poslal Lukáš Masner, neboli LukasMa. Takže ho tímto vítáme na MovieZone a doufáme, že na něj budete hodní. On na oplátku slíbil, že se tu soundtracková rubrika bude zase objevovat pravidelně.

Černá labuť

Autor: Clint Mansell
Stopáž: 52:28
K nepřeslechnutí: A New Swan Queen, Stumbled Beginnings…, A Swan Song (For Nina)

Skladatel Clint Mansell je učiněný „chameleon“, jehož tvorba se společně s každou novou příležitostí posouvá směrem k neotřelému a neoposlouchanému hudebnímu výrazu. Rockové variace (Sejmi eso) střídají křehké, melancholické hudební plochy (Fontána), a tomu všemu předchází neučesaný mix elektroniky a smyčcových melodií v podání vlivného souboru Kronos Quartet (Requiem za sen). Soundtrack k dramatu Černá labuť představuje další nevšední polohu Mansellovy tvorby. Tou je velmi organické propojení vlastní kompozice s fragmenty a variacemi na Labutí jezero – hudbu k baletu, kterou napsal před více než sto třiceti léty přední ruský skladatel Petr Iljič Čajkovskij.

Není jednoduché hodnotit hudbu, která je – více, než jak tomu obyčejně bývá u jiných soundtracků – natolik úzce spjata s rytmem vyprávění a jednotlivými, byť drobnými změnami v obraze. Mansell opustil jednoduchost melodií a soustředil se na zachycení rozpadu osobnosti hlavní hrdinky, na hudební ztvárnění rozporu, který dohání mladou baletku na hranici šílenství. Odtud tedy náhlý zlom něžné melodie v dramatickou kakofonii či „nahodilé“ výkyvy v rytmu a intenzitě přednesu (Nina´s Dream, Night Of Terror). Vrcholem toho je skladba Night Of Terror – suita, která by klidně obstála jako klasické dílo, moderní doprovod k baletu samotnému. Na ploše osmi minut je s patřičnou dramatičností vylíčen „souboj nevinnosti a temnoty“ – křehké klavírní pasáže střídají hlasité žestě a křiklavá elektronika. Noční můra se prohlubuje, k proměně plaché baleríny ve smyslnou a temnou ženskou povahu nelze dojít bez zuřivosti a citové destrukce.

Mansell složil hudební doprovod, který si zaslouží pozornost, ale bez patřičného kontextu mu uniká část svého kouzla, dost možná i smysl. Oproti předchozím kompozicím (přednostně uvádím Fontánu) se nelze ubránit ani pocitu určité mechaničnosti, s níž jsou hudebně formulovány emoce a zásadní dějové zvraty ve filmu. Nejméně banální okamžik se tak dostaví až v závěrečné skladbě A Swan Song (For Nina), kdy jde stranou orchestrální okázalost a ke slovu přichází zajímavá, dosud nevyjádřená síla hudebního doprovodu. Vzletné, nenápadně gradující klavírní téma pozvolna zaniká v pochmurné atmosféře elektronických tónů. Ambientní melodie pak z celého soundtracku nejlépe vystihuje sebedestruktivní povahu hlavní hrdinky a důsledky oběti, kterou musela kvůli své ctižádosti přinést. 

Jestliže Mansellova hudba dodává filmu na atmosféře opravdu nezvyklými prostředky, na samostatný poslech může místy působit takřka bolestivým dojmem, jelikož i tesknota a křehkost  melodií je vždy vyvážena dramatičností a krajní přepjatostí. Chladné a poněkud vykonstruované dílo plné rozporů, důkaz toho, že krása bez temnoty být zkrátka nemůže.

Hodnocení: 6/10

seznam skladeb:
1. Nina’s Dream (2:48)
2. Mother Me (1:06)
3. The New Season (2:39)
4. A Room Of Her Own (1:56)
5. A New Swan Queen (3:28)
6. Lose Yourself (2:08)
7. Cruel Mistress (3:29)
8. Power, Seduction, Cries (1:42)
9. The Double (2:20)
10. Opposites Attract (3:45)
11. Night Of Terror (8:01)
12. Stumbled Beginnings… (3:51)
13. It’s My Time (1:30)
14. A Swan Is Born (1:38)
15. Perfection (5:45)
16. A Swan Song (For Nina) (6:23)

Opravdová kuráž

Autor: Carter Burwell
Stopáž: 35:25
K nepřeslechnutí:  Father’s Gun, River Crossing, I Will Carry You 

Není žádným překvapením, že pod nejnovějším filmem bratří Coenů, westernem Opravdová kuráž, je opět podepsán Carter Burwell – dvorní skladatel, který se větší či menší měrou (kupříkladu Tahle země není pro starý neobsahuje takřka žádnou hudbu) podílí na všech filmech autorské dvojice počínaje debutem Zbytečná krutost (1984). Při sledování Opravdové kuráže lze opět ocenit, jak na hollywoodské poměry netradičně tvůrci s hudebním doprovodem nakládají – minimalismus bez okázalého patosu či předvídatelných klišé. Ve scénách, kde by jiní dali prostor epičnosti a vyšponovali hudbu do maximálních rozměrů, se režiséři spokojí s decentní melodií, lehce načrtnutým motivem, který nikdy neční, ale jen lehce „šeptá“.

Ač se to může zdát z mnoha důvodů nepravděpodobné, Opravdová kuráž je i filmem o nostalgii po klasických westernech, příbězích o místě a době, kde krutost a nezřízená samozvanost bývala vykoupena ctí bojovníků a jejich smyslem pro spravedlnost. Hudba toho není výjimkou. Burwell se zříká citování slavných westernových melodií, jeho kompozice jsou po většinu času posmutnělé a nejednou stojí v opozici vůči obrazu. Jakoby skrze hudbu vyjadřoval – spíše než poklonu éře Divokého západu – povzdech nad její zašlou slávou. Elegický přednes však nikdy nesklouzává k lacinému sentimentu, ale naopak působí přirozenou pokorou a upřímností.  

Samotný hudební doprovod stojí převážně na klavírních variacích, smyčcovém orchestru nebo příležitostnému sólu na trubku, které dává v pravý okamžik upomenout na odvahu hlavních hrdinů a majestát Divokého západu obecně. Ve škále truchlivých melodií tak můžeme občas zaslechnout i náběh na heroický motiv. Jeho energie však po chvilce uvadá a pozvolna zaniká zpět v hladině decentnosti (One Against Four). Většina hrdinských skutků je proto vyjádřena nezvykle civilně, bez ozvěn nadlidskosti, ale naopak s důrazem na samozřejmost činu a jeho skutečnou tíhu (I Will Carry You).

Opravdová kuráž je nenápadný soundtrack, který neohromí orchestrální monumentalitou, ani motivickou pestrostí. Nejedná se o výlučně novátorské dílo a v kontextu Burwellovy tvorby nepředstavuje ani žádný výrazný posun. To však při samotném poslechu nemusí nutně znamenat handicap. Místy si sice nelze nevšimnout jisté repetitivnosti, nicméně střídmá stopáž brání jakémukoliv naléhavějšímu pocitu nudy a všednosti. Třicetiminutový soundtrack tak nabízí jednoduché a „přemýšlivé“ skladby, povětšinou odvozené od melancholického tónu vyprávění (Father’s Gun, I Will Carry You). Škoda jen několika dramatičtějších pasáží (A Turkey Shoot), které poněkud nešťastně narušují jinak téměř hypnotické tempo. Ale i tomu navzdory se jedná o vesměs kompaktní a příjemně vypointovaný hudební zážitek.  

Hodnocení: 7/10

seznam skladeb:
1. The Wicked Flee (2:36)
2. La Boeuf Takes Leave (3:00)
3. Little Blackie (1:06)
4. River Crossing (1:24)
5. The Hanging Man (1:59)
6. Talk About Suffering (1:33)
7. Your Headstrong Ways (0:30)
8. A Great Adventure (0:59)
9. We Don’t Need Him Do We? (0:52)
10. Father’s Gun (1:23)
11. A Methodist and a Son of a Bitch (3:00)
12. Talking to Horses (0:35)
13. A Turkey Shoot (2:48)
14. Taken Hostage (2:03)
15. One Against Four (1:39)
16. The Snake Pit (3:18)
17. Ride to Death (2:29)
18. I Will Carry You (1:59)
19. A Quarter Century (1:24)
20. The Grave (0:59)