Nejznámější velké útěky

V českých kinech právě boduje legendární Kajínek, který se proslavil neuvěřitelným útěkem z do té doby nezdolané věznice Mírov. I do naší kinematografie se tak dostává populární útěkářský žánr. Připomeňme si pár nejznámějších kousků a jejich inspiraci. 

 

 

Alcatraz

Nejslavnější věznice v USA a dost možná i na světě podněcovala kvůli své pověsti fantazii filmařů už od svého otevření. K dnešnímu dni populární databáze imdb.com uvádí více než 40 filmů či dokumentů s tématikou tohoto proslulého vězení. Nejznámější z nich jsou Eastwoodův Útěk z Alcatrazu a dnes trochu pozapomenutý málem oscarový Frankenheimerův Ptáčník z Alcatrazu.

Alcatraz se nachází jen dva kilometry od San Franciska. Jeho historie začíná už roku 1847, kdy se armáda v oblasti rozhoduje postavit na Isla de los alcatraces neboli Ostrově pelikánů vojenskou základnu. Se začínající občanskou válkou se na základně vytvořila věznice, která se postupně rozrůstala, až se armáda rozhodla Ostrov pelikánů opustit a základnu zcela přetvořit na nedobytné vězení pro nejtěžší zločince USA. Velká rekonstrukce, která skončila v roce 1934, pomohla vytvořit Alcatrazu legendární auru vězení ze které i největším tvrďákům naskakovala husí kůže. Nešlo jen o nemožnost útěku z v tohoto vězení, které mělo na svou dobu unikátní systém elektricky uzamykatelných cel z nepřepilovatelné oceli a systém oddělených bloků,ale velice přísný režim, který na ostrově panoval.

 

 

Jelikož se v zařízení vyskytovali většinou jen lidé s doživotními tresty na Alcatruzu se zcela rezignovalo na převýchovu a resocializaci vězňů. Vězni měli pokoje jen pro jednoho, měli naprostý zákaz hovoru mezi sebou (dokonce i v dílnách a ostatních pracích), platil dokonce i zákaz přibližování se na ředitelem určenou vzdálenost. Za sebemenší porušení disciplíny přišel trest ve formě naprosté izolace v neosvětlené kopce, ve které se spalo na zemi a třikrát denně jste si mohl pochutnat na chlebu a vodě. Jednou za pět dní jim jídelníček zpestřil kousek masa. Délka izolace se podle závažnosti přečinu pohybovala mezi několika týdny, ale ve výjimečných případech (útěk, napadení dozorce) mohla trvat i několik let. Rekordman v tomto směru je White Franklyn, který v této izolaci za pokus o útěk strávil 10 let.

 Tento velmi přísný režim byl častým terčem kritiky ochránců lidských práv, kteří poukazovali i na mnohem vyšší míru sebevražd na Alcatrazu než v ostatních věznicích.  Během třiceti let se na Alcatrazu také uskutečnilo několik desítek pokusů o útěk. Během těchto pokusů byli zabiti 4 dozorci, 4 vězni zastřeleni, dva následně odsouzeni k smrti a šest vězňů se prokazatelně utopilo. Nejlegendárnější útěk z Alcatrazu předvedl  Frank Moriss, který si v Útěku z Alcatrazu zahrál Clint Eastwood. Dodnes se vedou spekulace, zda Moriss překonal smrtící proudy nebo ne. Legendu přiživuje nepodepsaná pohlednice zaslaná několik týdnů po jeho útěku z Brazílie. Naopak proti této teorii stojí svědectví rybářské lodi, která pár dní po útěku dalekohledem zahlédla nafouklé tělo ve vězeňské kombinéze. Když z Alcatrazu za šest měsíců utekla další dvojice vězňů (prokazatelně utonula) byl to poslední hřebíček do rakve slavného vězení. Alcatraz byl uzavřen a dodnes je využíván jako muzeum a kulturní památka USA.

 

 

Ďáblův ostrov

Ďáblovy ostrovy, které se proslavily díky knize a filmu Motýlek už na mapě nenajdete, byly přejmenovány na Illes de salut, volně přeloženo na  ostrovy spásy. Ostrovy jsou jednou ze součástí Francouzské Guyany a Francie je získala už za vlády Napoleona. Ďáblovy ostrovy jsou tvořeny z ostrovů Royale (pro nejméně nebezpečné zločince), Saint Joseph (vrahové a násilníci) a Ďáblova (pro politické vězně – je dodnes uzavřen). Napoleon se novou kolonii rozhodl osídlit vězni, ale během několika let se situace na ostrově, tak vyostřila, že rozhodl stáhnout z ostrova všechny dozorce a na ostrově nechal vládnout skupinu pověřených vězňů. Na ostrově začal platit zákon silnějšího, který utvrzoval nemožnost útěku. Okolo relativně hojného ostrova se totiž pohybovala početná hejna žraloků, které navíc k ostrovu lákalo i to, že vězni byli pochováváni do moře a úmrtnost na ostrově byla velmi vysoká. Svědci dokonce uvádějí, že občas byla voda okolo ostrova spíše rudá než modrá.  

Na rozdíl od Alcatrazu však na Ďáblových ostrovech docházelo k zmírňování podmínek. Původní osazenstvo muselo být neustále spoutáno řetězy a jedinou jejich aktivitou byla těžba dřeva a hornin. Postupně se však od řetězů ustoupilo a vězňům byla pracovní doba zkrácena na 12 hodin. Za dobré chování a výborné pracovní výsledky si mohli dokonce zasloužit přesunutí z Ďáblových ostrovů na pevninskou Guyanu, odkud pak bylo lehké utéct do Venezuely. Ostrovy byly jako věznice uzavřeny v roce 1954 přesně sto let po svém otevření. Během té doby se na nich vystřídalo více než 70 000 vězňů, ze kterých se do vlasti vrátily podle Guinessovy knihy rekordů pouze 2 000.

 

 

Nejznámějším vězněm z Ďáblových ostrovů je Motýlek alias Henry Charriere, který rozhodně nebyl takový andílek, jak se nám snaží namluvit legendární film. Charriere byl francouzský kuplíř a policejní práskač, který se na Guyanu dostal kvůli vraždě konkurenta. Dva roky strávil na ostrovech už po vězeňské reformě, takže měl i vlastní lůžko. O útěk z ostrova se nikdy na rozdíl od své knihy nepokusil a za dobré chování se dostal na pevninu, ze které později utekl do Venezuely, kde se živil jako zlatokop, dělník a postupně si vydělal na návrat do Francie.  Své slavné pokusy o útěk z ostrova sepsal podle příhod svých spoluvězňů. Na ostrově strávil „pouze“ 3 roky a 7 měsíců, které díky největšímu bestselleru francouzské historie proměnil ve 4 roky života v luxusu. Zemřel v roce 1973.

 

 

Na ostrově skončila i další zločinecká celebrita Alexandr Jacob, který se stal předlohou pro galantního superzloděje Arsena Lupina. Jacob se na rozdíl od Charriera skutečně pokoušel utéct a to celkem sedmnáctkrát, bohužel pro něj však vždy neúspěšně. Na ostrovech byl od roku 1904 a strávil dvacet let v tvrdém režimu v železech. Na stará kolena se vrátil do Francie, kde v roce 1954 spáchal sebevraždu.

 

Útěky z vojenských táborů

Útěků z vojenských táborů můžeme najít ve filmech spoustu. Ať už se jedná o útěk z gulagu (Bílé peklo), útěky z barmské džungle (Most přes řeku Kwai, vlastně trochu i Rambo: do pekla a zpět) z koncentračních, sběrných táborů a ghet(Velký útěk, Útěk ze Soriboru, Temný úsvit, Schindlerův seznam, Odpor, perlička je Stalloneho Vítěztví a útěk během fotbalového zápasu), táborů pracovních (Zdivočelá země) či útěků před popravou (Apocalypto) nebo z vězení (Peklo s JCVD).

 

 Útěky z koncentračních táborů však nikdy nebyla taková selanka a pohodička jak se nám pokouší namluvit útěkářská klasika Velký útěk s McQueenem či Bronsonem. Překvapivě málo prostoru ve filmech dostává legendární útěk z koncentračního tábora Sobibor, který byl zfilmován pouze jednou v roce 1987 v hlavní roli s Alanem Arkinem a Rutgerem Hauerem. Dnes zapomenutý film byl dokonce oceněn Zlatým glóbem a ocenění si odnesl i Rutger Hauer.

 

 

Sobibor byl menší koncentrační tábor s kapacitou okolo 600 míst poblíž Belžecu a Treblinky. V průběhu roku 1943 se po táboře kvůli neustále se snižujícím příjezdům nových židů rozšířila fáma, že takřka celá židovská populace byla vyhlazena a tábor bude uzavřen. To vyprovokovalo skupinu bývalých vojáků vedených Sašou Pacherskym a Leonem Feldhelderem k naplánovaní útěku. Nejprve se pokusili po vzoru Velkého útěku naplánovat tunel, ale ten po vytrvalých deštích zapadl. Dvojice se proto rozhodla pro vzpouru. Jejich rozhodnutí podpořila i zpráva o povstání ve Varšavském ghettu.

V dílnách si zajatci vyrobili sekery a dýky a vyčkaly na ohlášený odjezd velitele tábora na dovolenou. Dva dny po jeho odjezdu pak spustili tzv. akci Reinhard. Podle plánu ve stejnou dobu zavolali do každé z dílen vždy jednoho z příslušníků SS do dílny k vyzvednutí materiálu a tam jej ubodali či rozsekli hlavu sekerou. Během několika minut získali zajatci od němců přes deset zbraní a začali se připravovat na útěk. Jelikož utíkal najednou celý tábor, byla situace velmi nepřehledná. Část zajatců se chtěla dostat přes minové pole, část se pokusila prorazit hlídanou bránu. Po několika minutovém boji se z tábora dostala přibližně polovina zajatců včetně Saši s Leonem.

Na útěku se uprchlíci rozdělili na několik malých skupin, ale útěk v nehostinném prostředí dnešního Běloruska byl na mnohé z nich příliš. Během 4 dnů bylo více než sto uprchlíků pochytáno, další zahynuli na útěku před nacisty i partyzány a konce války se dočkalo z tří set uprchlíků pouhých sedmdesát.  Hodně z nich navíc nemůže přijít na jméno vůdci Sašovi Pacherskému, který od skupiny pro její pomalost utekl a úspěšně se skrýval až do konce války.

 

 

Sobiborský útěk měl nakonec zlý dovětek ze strachu a pro výstrahu, aby se podobný případ už neopakoval, rozhodlo německé velení o akci Erntefest. Pro výstrahu bylo v nacistických táborech Trawniki, Poniatowa a Majdanek během dvou dní zabito 43 000 mužů, žen a dětí.

 

A na které slavné útěky si vzpomenety vy?