O tom, že v počítačových hrách zní docela dobrá muzika, jsem se přesvědčil už před dvaceti lety na ubohoučkém PC speakeru. Hry jako Lotus nebo Another World ze sípajícího čipu mačkaly maximum a já některé znělky sjížděl pořád dokolečka. Tenkrát to byla úchylka, dneska už o videoherní hudbě nikdo nepochybuje - vychází na CDčkách, věnují se jí i významní filmoví skladatelé (někteří na ní dokonce začínali, viz Michael Giacchino) a občas se do ní vyplatí zabrousit, když je zrovna chudokrevná filmosoundtracková sezóna, např. na podzim, protože to je pro videohry naopak období největších blockbusterů. Všichni se lajnují na předvánočním trhu, padají rekordy v prodejích a tasí se absolutní trumfy. A v těch samozřejmě hraje nejvymazlenější hudba. Na dva áčkové tituly jsme se podívali i my. Je pro ně příznačné, že jeden má na svědomí významný hollywoodský skladatel, druhý pak legenda herní muziky.

Assassin´s Creed II

Autor: Jesper Kyd
Stopáž: 116:06
K nepřeslechnutí: Heart, Venice "cokoliv", Wetlands Combat

Jedna z nejdůležitějších a hlavně nejlépe hodnocených her podzimu, která vás zavede do renesanční Itálie, kde musíte... povraždit spoustu lidí. Logicky tedy neočekávejte nadupaný elektro/rock, ale spíš klasiku, která má hodně blízko k filmové hudbě. Když se váš hrdina rozhlédne po benátských střechách, musí to působit epicky. Proto ho dostal na starosti Jesper Kyd, fanda do vokálů a velkých orchestrů (u posledního Hitmana kočíroval stopadesátihlavé těleso). Kdysi dávno začínal na druhém MDK, kde se nedokázal vyrovnat geniálnímu prvnímu dílu (v mých uších dodnes jeden z nejlepších herních OST), ale pak se rychle otrkal na Hitmanech nebo právě Assassin´s Creed. Nenechte se ale mýlit, Jesper nadevše miluje elektroniku a dost často pašuje do orchestrálek taneční beaty, což může občas vyústit v rozporuplné tracky. Jeho hudba ke Creed II je toho důkazem.

Pětatřicet skladeb na dvou plackách je možná až příliš, ale o vašem vztahu ke Kydově dílu bude rozhodnuto během několika vteřin. Zatímco poslední Hitman byl plný vokálů a orchestrálních "nádechů", tady se v úvodní skladbě Heart natvrdo mixuje orchestr s komorní elektrickou kytarou a jemným ženským vokálem. Jemné brnkání se rozbíhá do šířky a přidává další a další vrstvy. Finální part tak bruslí na hraně velkoleposti a kakofonie, ale Kyd to uhraje natolik sebevědomě, že si pustíte další track. A pak ještě jeden. A další po něm. Styly se rychle střídají - z brnkaček čiší turistické opojení herní architekturou a charakteristické hopkání po střechách, akčnější pasáže (Venice Fight, Wetlands Combat apod.) trochu vykrádají Powella a jeho bourneovky, i když nejsou tak charakteristické a snaží se v elektronickém hávu bojovat s všudypřítomným elektrem. To je možná jediné Kydovo omezení. Elektrickou kytaru nebo alespoň pár trčících samplů k dobru si neodpustí ani ve skladbách, kdy vás orchestr šimrá jako paprsky letního slunce a vy chcete, aby to tak zůstalo - rozhodně nepotřebujete ke štěstí nějaký elektronický sampl balalajky ve třetím, čtvrtém plánu. Výjimek je jenom pár (Flight over Venice), ale díky za ně, jakkoliv se v nich jen povrchně hladí nástroje, jde o velmi příjemný poslech i bez vizuální složky. Z případné letargie vás pak vytrhnou akčnější pasáže, kde už steroidy z elektra opět pracují na plný výkon a ohýbají soundtrack do podoby, která si jistě najde mnoho příznivců. A nenechte se mýlit mírným odstupem - tohle je svalnaté audio, plné zapamatovatelných pasáží a silných motivů. Jen přišlo krátce po macatém Uncharted 2 a náramně návykovém Halo: ODST. A to je konkurence tváří v tvář které Assassini trochu ztrácejí.

Hodnocení: 7/10

Seznam skladeb:

CD 1:

1. Earth
2. Venice Rooftops
3. Ezio's Family
4. Florence Tarantella
5. Home In Florence
6. Approaching Target 1
7. Approaching Target 2
8. Venice Fight
9. Florence Escape
10. Tour of Venice
11. Flight Over Venice 1
12. Back In Venice
13. Dreams of Venice
14. Home of the Brotherhood
15. Leonardo's Inventions, Pt. 1
16. Venice Combat Low
17. Venice Escape

CD 2:

1. Darkness Falls In Florence
2. Sanctuary
3. The Madam
4. Approaching Target 3
5. Flight Over Venice 2
6. Ezio In Florence
7. Venice Industry
8. Stealth
9. Venice Combat
10. Notorious
11. Night Mission In Venice
12. Chariot Chase
13. The Plague
14. Wetlands Combat
15. Wetlands Escape
16. Leonardo's Inventions, Pt. 2
17. Hideout
18. The Animus 2.0

Call of Duty Modern Warfare II

Autor: Hans Zimmer
Stopáž: 45:05
K nepřeslechnutí: Montage 1, Montage 4

Ha! Hans Zimmer, tak to je přeci záruka nejzárukovatější. Navíc ve hře, kde se střílí ostošest a vojáci nestíhají přebíjet zásobníky. Kdo si představí mix Skály, Černý jestřáb sestřelen a několika zimmerovských thrillerů, nebude daleko od pravdy. A stejně by mohl svým způsobem být úplně vedle. Herní soundtracky totiž fungují trochu jinak, než ty filmové. V zásadě se dají rozdělit do tří kategoriích. Tematické - ty mají k filmovým asi nejblíž. Hudba se v nich skládá přímo k dění na obrazovce, které nelze příliš ovlivnit (např. v adventurách tempo určují autoři, nikoliv vy). Pak jsou tu hry, ve kterých se volnomyšlenkářsky vymýšlí a střídá hudba podle toho, kdo je na obrazovce nebo kde zrovna jsme. A obojí se opakuje velmi často (typickým příkladem jsou bojovky). A nakonec jsou tu interaktivní score, oblíbená především ve 3D střílečkách, kde se tempo mění několikrát do minuty. V singleplayeru navíc hudba plní i funkci upozorňovací. Jakmile zrychlí, víte, že je za rohem bubák, případně vám to nepřátelské komando už dávno šije do zad. Při bloumání po chodbách potřebujete pomalejší hudbu, během porcování okolí zas musí decibely poslušně nahoru za adrenalinem. Jak ale podobnou věc přenést na soundtrack?

Hans to nechal na programátorech a složil jim 45 minut špičkové akční omáčky, uspořádané na soundtracku do čtyř montáží (plus hudba k závěrečným titulkům). Na první poslech vám to bude připadat jako nepřehledná masa akční hudby, ve které musíte hledat a přetáčet, abyste našli tu a tam zastrčený motiv. Nebo si ho v uších rovnou vyrobili, protože motivy jako takové tu vlastně nejsou. Jen řeka typické zimmerovštiny, která s každým dalším poslechem trpělivě hloubí hnízdo ve vaší hlavě. V tramvaji, při psaní, při vaření, při strojení stromečku. Je jedno, co děláte, tahle kulisa funguje stejně spolehlivě jako pravidelná dávka Skály. Jednotlivé montáže se od sebe liší jen množstvím etnovlivů a úvodem, pak to stejně sklouzne do podobně rychlého tempa a výrazu. Jenže Zimmer je ve formě už od třetích Pirátů a na co sáhne, to prostě zní. Umlátí vás to buď jemností nebo hrubou silou, podle žánru a nálady, ale vždy naprosto průhledně. I proto jste mohli pro soundtrack k Modern Warfare II skočit předem, aniž byste četli jakoukoliv recenzi. Totéž bych s přehledem udělal u Harryho Gregson-Williamse (soundtracky k Metal Gear Solid). Je to sázka na jistotu. Možná nebude chutnat na první pokus, ale rozhodně nepůjdete to CDčko vrátit. Vy totiž víte, že jste jen nedávali pozor a napodruhé už to do těch uší spadne. A taky že jo. Jen velká škoda, toho necitlivého rozsekání na čtyři homogenní části. Věřím, že ve studiu to šlo zmixovat do kratších celků. I když na druhou stranu, v době kdy je průměrná délka soundtrackové skladby někde u tří minut pár dlouhometrážních instrumentací určitě neuškodí. Navíc Zimmer dokázal, že jsou pro něj ušité jak mokrý asfalt pro Schumachera. Důkazem budiž nejen nedávní Andělé a démoni, ale i to nejlepší ze Skály. Je to typická ukázka áčkově čisté práce, která ve hře interaktivně zpomaluje a přitápí pod kotlem, zatímco při samostném poslechu hladí uši kladivem. A to je tááákhle příjemné.

Hodnocení: 8/10

Seznam skladeb:

1. Montage #1
2. Montage #2
3. Montage #3
4. Montage #4
5. Montage #5
6. End Credits